Osiny jsme znali. Věděli jsme, že jsou nebezpečné.
Přesto jsme si – stejně jako mnoho dalších majitelů aktivních psů – mysleli, že „nám se to stát nemůže“.

U Bara stačil běžný pohyb v terénu. Krátký moment, kdy se osina dostala tam, kam neměla. Jednu chvíli na poli začal intenzivně kýchat. Pak přestal, a několik dní se nic nedělo. A najednou otok hlavy. Nejprve panovalo podezření na osinu v oku, finální diagnóza však ukázala, že osina cestovala dutinami a skončila až v temeni hlavy. Problém nebylo možné řešit konzervativně a situace vyústila v náročný veterinární zákrok. Naštěstí bez trvalých následků.

Tehdy jsme si naplno uvědomili, jak zrádné a podceňované osiny jsou. A protože se podobná situace může kdykoli opakovat, začala jsem hledat způsob, jak tomuto riziku příště předcházet.